VOX znamená hlas.
Nejen projev řeči, zvuk lidského hlasu, ale také myšlenku, postoj a potřebu něco sdělit.
Je to hlas hudby i divadla, hlas umělců, města i jeho obyvatel. Místo, kde se různé hlasy potkávají, vzájemně si naslouchají a vstupují do dialogu.
VOX je kulturní centrum, které dává prostor tomu, co má být slyšet. Protože kultura není jen kulisa. Je to hlas, který dokáže spojovat, zneklidňovat, inspirovat i měnit.
Vizuální systém pro kulturní komplex VOX vychází z Janáčkovy teorie sčasování – rytmizace času a tónů. Ta se dělí na tři fáze: znění, počítání a sčítání. V našem pojetí je modul zněním (tónem), jeho pohyb po mřížce odpovídá počítání a propojení více modulů vytváří finální kompozici – sčítání. Hudební princip se tak přetavuje do vizuálního jazyka.
Systém stojí také na dialogu mezi původní a novou budovou. Ortogonální přísnost a ostré linie starší části se tu potkávají s volnějšími, organickými tvary přístavby. Proto základním elementem zůstává obdélník pevně ukotvený v mřížce, ale výsledné celky se postupně zaoblují a získávají tekutý charakter.
Další vrstvu přinášejí otvory a světlíky uvnitř tvarů, které odkazují na střešní světlíky nové budovy. Ty propouštějí světlo, jež se v čase proměňuje a určuje atmosféru prostoru – prvek, za který je autor přístavby Steven Holl dlouhodobě oceňován.
